Rozhovor s Bohem

Snil jsem o tom, že jsem hovořil s Bohem.

„Chtěl by ses mě na něco zeptat“, tázal se Bůh?

Jen jestli bys měl čas, řekl jsem.

Bůh se usmál. „Můj čas je věčný.

Jakou otázku máš na mysli“?

Co tě překvapuje na lidstvu nejvíce?

Bůh odpověděl…

… že je nudí být dětmi,

pospíchají, aby dospěli

a pak by chtěli být znovu dětmi.

… že si ničí zdraví pro peníze,

a pak peníze utrácejí, aby zdraví získali zpět.

… že úzkostlivě myslí na budoucnost,

až zapomenou na přítomnost,

takže nežijí ani v budoucnosti ani v přítomnosti.

… že žijí, jakoby nikdy neumřeli,

a umírají, jakoby nikdy nežili.

Bůh mě vzal za ruku a seděli jsme chvíli v tichosti.

Pak jsem se zeptal…

Jako rodič, jaké jsou životní lekce,

které bys chtěl, aby se tvoje děti naučili?

Aby se naučili, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval.

Vše co mohou udělat je nechat se milovat.

Aby se naučili, že není dobré se srovnávat s ostatními.

Aby se naučili odpouštění tím, že se budou odpouštět.

Aby se naučili, že trvá jen pár vteřin

způsobit hlubokou ránu těm, které milují

ale trvá roky ji vyléčit.

Aby se naučili, že bohatý není ten,

který má nejvíce, ale ten,

který potřebuje nejméně.

Aby se naučili, že jsou lidé,

kteří je hluboce milují,

ale jednoduše se ještě nenaučili,

jak vyjádřit nebo ukázat svoje city.

Aby se naučili, že dva lidé se mohou

dívat se na jednu věc jinak.

Aby se naučili, že není dostatečné

odpustit sobě navzájem, ale že musí také

odpustit sami sobě.

Děkuji Ti za tvůj čas, poděkoval jsem pokorně.

Je zde ještě něco, co bys chtěl, aby tvoje děti věděli?

Bůh se usmál a řekl:

Jen aby věděli, že jsem tu pro ně…… vždy.