Lidství

Lidství.

Ach mé lidství, tolik starostí mi děláš, tolik bolestí pro tebe zakouším. Trny, které mi vpichuješ do srdce, jsou cítit tak živě, jak jen mohou být. Proč lásku, kterou k tobě cítím, proč neustále musím dokazovat. Proč tvé uši neslyší mé myšlenky? Proč lásky je mezi tebou tak málo? Jak je možné Zemi, v této přetěžké době, neustále být ve svém působení? Všem je těžko, vám i mně. Nuže, já říkám vám, je tak těžké žádat po tobě pokoru, lásku k bratřím, neboť není pro tebe cizího člověka na Zemi ani ve Vesmíru. Všichni jedno jste. Jste děti svého tvůrce. Nuže, co ti pak brání mít rád i druhé? Že ti ubližují? Oni dětmi jsou, neví, že sobě tím ubližují. Ale ty jsi-li ve spojení  se mnou, máš přece lásky vrchovatě i pro ty, kteří ti ji nevracejí…

Dívej se milostivě na bratry, neboť oni nevědí co činí.

Dej světu více lásky, buď mi nápomocen. Světlo, které pošleš, zázraky činí. A Já světlem vámi poslaným mohu více působit.

Miluji vás. Objímám vás ve spánku, kdy těla zemdlena únavou odpočívají. Avšak duše, ta odpočinek nezná. V tu chvíli má možnost na kraj svého domova vstoupit, milé své zřít a polaskat se se všemi. Často bývám v těch chvílích s vámi. Radím, kárám, chválím. Ale vše je konané láskou.

Moji milí, nechť mé myšlenky najdou úrodnou půdu ve vašich srdcích. Probuďte se více, probuďte to světlo v sobě a vězte, že důležitý je každý den na Zemi. Kdyby jen jste věděli, jakou sílu v sobě máte, jak moc ještě spíte, rychle byste mě prosili: Ježíši, prosím, otevři mé smysly, dej, nechť má duše VÍ. A já, jsa potěšen vašim přáním, učinil bych z vás bytosti tvořící v lásce a měnící život svůj i život bližních, neboť myšlenka lásky poslaná lidem nabízí jim vedení a cestu z chaosu. Miluji vás. Vězte, že jste mi všichni drazí. Pojďte se mnou, slzy vaše osuším, povedu vás lesem černým a cíl bude v náruči Otcově.

Ježíš