Nedůvěřuji si v ničem
Krásný den Lioneli, Jakšieli,
máte nádherné andělské stránky, ta poselství jsou potřebná, děláte dobrou věc 
S Jiříčkem jsem se viděla tento víkend ve Slatiňanech, takže vím, že "je to strašně jednoduché" )) ... ale přesto bych chtěla požádat o Váš názor. Pokud si najdete chvilku a budete mít chuť mi odpovědět, ... předem velmi děkuji !
Pokusím se co nejstručněji, ale pokud ujedu, promiňte mi prosim
Celou svojí bytostí souhlasím s Jednotou všeho. Několikrát jsem si v joze tu nádheru prožila a snažím se dosahovat toho stavu neustále. Tech bozich okamziku se mi dari dosahovat doma, v meditaci, v klidu. Nedaří se mi to ale v běžném životě.
Jdu ulicí, vím, že kolem mne procházejí bratři a sestry, že jsme všichni svázáni tím jedním zářícím hedvábným vláknem Lásky... Přesto se nemohu dívat lidem do očí. Jako bych při pohledu na ty osoby nebyla schopna vidět nejprve tu Lásku která v nich je. Jakoby ego vystrčilo do první řady jejich světské pochyby (denní starosti, kdo jak vypada apod...). V tu chvili okamzite prebiram jejich pochyby na sebe a moje neduvera v sebe roste geometrickou radou. Potim se, nejsem schopna s nimi normalne mluvit/myslet, citim podivny strach ...
Nakonec to paradoxne vnimam tak, ze miluju lidi kolem sebe, dokazi jim odpustit cokoliv a milovat bezvyhrad, ale k sobe takovou lasku necitim. Neduveruji si v nicem. Jak na to ?
Chci jeste priznat, ze ackoliv se nyni snazim zit dobre, drive jsem se chovala jak slepa ... Lhala jsem lidem kolem sebe, casto jsem nemela odvahu rict pravdu a zvolila jsem "hezkou,levnou" lez. Samozrejme ze si to nesu s sebou a svedomi me tizi. Citim to tak, ze platim za ty skutky ... Existuje zpusob jak si odpustit ? Nemam odvahu ty lidi vyhledat a zpytovat se ze svym cinu, nekdy jsem spalila mosty, s vetsinou se nevidam ... ale tizi me to vedomi. A nevim, jak si sebe vlastne vazit, po tom vsem ? 
Vim, ze strach je negativni emoce, strhava me dolu ... a ja bych pritom chtela jinam. Tak se tam aspon divam. Divam se do slunce a dekuji vam za vsechno
A protoze Vase obrazky jsou nadherne, mohla bych si prosim take jeden pro sebe objednat ?
Pokud ano, budu rada a podle Vasich pokynu uhradim cenu
S Laskou.....
Milá Agátko,
tvá zprávička je moc krásná, nooo spíš ty jsi krásná. Je moc hezké, jak se dokážeš na našeho Otce naladit, vnímat tu Jeho krásu , klid a harmonii.
Ano, máš pravdu, jsou to okamžiky, kdy je nám všem kteří se na tu vlnu lásky naladí nádherně.
To, jak vnímáš potom lidi na ulici je jiná věc. Kličem ke všemu je to, že se nemáš ráda. To je špatně.
Jsi krásná bytost, jak by to mohlo být jinak, máš v sobě duši, duši která je stvořena z Boha.
Není přece možné, se nemít ráda, potom by jsi nemohla mít ráda ani našeho Otce. ON v tobě přebývá a pokud ty se máš ráda, máš tím zároveň ráda i JEJ.
Je to všechno propojené. Já vím, je to někdy těžké se mít rád, zní to možná trochu samolibě, ale je to správné, sebe musíme mít nejraději
a pak jsou naše děti, rodina, přátelé. Ale až za námi. Jakmile se začneš mít opravdu ráda, uvidíš změnu i ve vímání okolí.
Je pravda, že jít ulicí a najednou milovat všechny lidičky je složitější, my víme, že jsme spojení, musíme k nim cítit lásku, pokoj...
Jenomže....Jenomže máme ego a to má potřebu nás neustále srážet. My chceme létat a ego nás táhne dolů.
Popros Ježíše a archanděla Michaela, aby rozpustili výmysly tvého ega a aby tě zbavili jeho účinků. Není to o tom, že ego přestane úplně fungovat, ale na čas se uklidní, jako by usne. Tuto prosbu můžeš vyslovit kdykoliv budeš vnímat, že zase útočí.
Moc se na mi na tobě líbí, že vnímáš to, co je špatně, co chceš změnit, co již ve svém životě nechceš, to je myslím ten nejdůležitější krok - uvědomění.
To, že jsi kdysi třeba neříkala ve všem úplně pravdu bych už neřešila. Je to pryč, je to minulost. Je samozřejmě dobré, omluvit se v duchu všem, kterým jsi ublížila. Napiš si jejich seznam na papír a pak jednotlivě si každého představ před sebou, podívej se mu do očí a omluv se mu, řekni, co cítíš a že tě to mrzí. Na konci řekni, že pokud je něco, co by jsi mu měla odpustit, tak že mu odpuštíš. Na konec říct že ty jsi volná a on je taky volný. No a určitě si odpust i ty sama, to je důležité. Však víš, ty jsi důležitá. :-)
Na závěr ti posílám vzkaz od andílků a přeji Ti všechno krásné, spoustu lásky a krásných lidí kolem sebe. S láskou Lionel
Obrázek Ti s pomocí Andílků namaluji ráda, jen prosím napiš na jakou oblast života by jsi chtěla aby byl laděný a nebo jestli to necháš na nás. :-)
Andílci
Do Lásky se naše sestřičko zahal. Jsi krásná, naše oči na tebe hledí a radují se , jak se z poupátka rozvíjí růže.
Svěř své starosti našemu Otci. ON Tě zná, ví, co je pro Tebe důležité . JEHO požehnání zacelují bolístky v životě.
Říkej si,
Jsem světlo a světlo které v sobě nosím, září všude kolem mě, miluji sebe a miluji vše kolem mě protože vím, že jen skrze lásku a světlo můj život nabývá na smyslu.
Lionelko, Jakšieli, krásný den,
za Vaši odpověď velmi děkuji. Dodala mi odvahu. Budu o tom všem znovu přemýšlet a modlit se, abych dosahla osvobozeni od ega, jehoz vymysly me takhle trapi.
Napadá mě, jak je symbolické, ze jsem si nasla pritele, ktery se jmenuje Michael. On je take takovy andel, ktery rozpousti moje pochyby a neduvery v samu sebe.
Ani nevim jak to mam vyjadrit ... Jsem Vam velmi vdecna. Potrebovala jsem Vase povzbuzeni.
Nasmerovani obrazku bych si prosila na vztah s moji maminkou a tatou. Miluji je oba, dychala bych pro ne, ale jaksi ve me zamrznul pocit, ze v detstvi trochu selhali s nasi vychovou. Maminka byla dlouho alkoholicka a ja dodnes semtam usinam s obrazy, kdy se u nas doma kdysi popijelo a ja tim tehdy strasne trpela. Odpoustim ji kazdy den, ale nekdy me presto napada, jestli moje psychicke problemy nemaji s takovym "zazemim" neco spolecneho. Nas vztah dnes vypada uplne normalne, ale me se casto stava, ze kdyz s nimi telefonuji, citim silenou litost. Chce se mi plakat a casto fakt bulim a nevim vlastne proc. Bavime se treba i o beznych vecech... Ale pracuji na tom tak moc uvitam malovane povzbuzeni
S uprimnymi DIKY a pranim pohodoveho dne,